Panel
Tato stránka je věnována popisu vytváření dispečerského panelu v aplikaci Dispečer 2.
Vytvoření nového panelu
Nový panel se vytvoří pomocí povelu Soubor/Nový panel. Otevře se následující dialog:

Zadá se požadovaný název panelu. Protože existence souboru panelu pan je vázána na existenci souboru s kolejištěm trd a souboru s jízdním řádem jzr, je třeba v další části dialogu nastavit, zda budou tyto soubory vytvořeny, nebo se použijí již existující stejného jména (pochopitelně pokud existují), anebo se vezmou soubory se zcela jiným jménem.
Editační a provozní režimy
Program Dispečer 2 může pracovat ve čtyřech editačních a dvou provozních režimech:
V tomto režimu probíhá výstavba a úpravy panelu, který je tvořen dále popisovanými objekty. Pro snazší manipulaci s objekty slouží tzv. lupa. K dispozici jsou nástroje pro snazší propojení objektů panelu s objekty v kolejišti. Správnost a platnost položených objektů lze v tomto režimu ověřit příkazy z nabídky Panel, a to Test kolize jmen a Test propojení.
V tomto režimu se vytváří tzv. povely, což jsou vlastně popisy toho, z čeho se skládá ta která vlaková cesta a jaké jsou její konkrétní vlastnosti. Správnost a platnost vytvořených cest lze v tomto režimu ověřit příkazy z nabídky Panel, a to Test povelů a Test osazení povely.
V tomto režimu jsou propojována čidla na kolejišti s kolejovými úseky na panelu a tak vytváření kolejových obvodů. K dispozici jsou nástroje k pokládání nových čidel přímo do kolejiště. Správnost a platnost takovýchto propojení lze v tomto režimu ověřit příkazy z nabídky Panel, a to Test čidel a Test osazení čidly.
Tento režim slouží především aplikaci Dispečer 3 k vytváření popisu průjezdů zvolenými stanicemi či chování vlaků v těchto stanicích. Dispečer 2 tyto data sám nepoužívá, kdežto Dispečer 3 pomocí nich řídí provoz ve stanicích.
Chování panelu lze testovat v testovacím režimu. Ten obsahuje nástroje, umožňující položit požadovaný vlak na vybrané místo v kolejišti a vypustit jej požadovaným směrem, přičemž o jeho řízení se stará Strojvůdce 2. Tak lze ověřit např. správnost chování jednotlivých kolejových obvodů, stavěných cest atd.
Tento režim představuje finální provoz kolejiště řízeného z vytvořeného panelu. Vlaky jsou do kolejiště vkládány podle jízdního řádu prostřednictvím Správce vlaků.
Panel je tvořen řadou různých objektů, které plní různé funkce. Většina objektů nějakým způsobem znázorňuje odpovídající objekty v kolejišti (koleje, výhybky, návěstí), zbytek pak slouží k různým informačním nebo řídicím účelům. Objekty se na panel vkládají v režimu objektů z nástrojové lišty. Postačí zajet myší nad požadovaný typ objekty, přičemž se rozvine podrobnější nabídka, z ní vybrat žádaný objekt, stisknout levou myš a držet ji. Vytvoří se objekt, který je zároveň myší uchopen a lze jej rovnou přenést na požadované místo. Jednotlivé objekty plní tyto funkce:
![]()
Koleje lze stavět z těchto objektů. Ty mohou zobrazovat různé stavy, ve kterých se nachází, pomocí různých barev. Šedá je volná kolej, zelená je kolej, která je součástí volné vlakové cesty a červená ukazuje, že na ni vjel vlak a ještě ji neopustil.
![]()
Výhybky kromě vlastností jednoduchých kolejí mohou navíc ovládat stav odpovídajících výhybek na kolejišti a zobrazovat jejich okamžitý stav. Proto je třeba po položení přiřadit těmto objektům název odpovídajícího objektu v kolejišti.
![]()
Návěstí na kolejišti ovládají tyto objekty. Prázdná šipka je vyhrazena pro posunové návěstí, poslední značka představuje trpasličí posunové návěstí.
![]()
Objekt stavby. Slouží pouze k ilustračnímu účelu, aby byl ovládací panel přehlednější. Jde buď o jednoduchý obdélník, anebo vícehranný polynom (počínaje jednou hranou). Díky němu lze na panelu vytvářet poměrně složité obrazce. Navíc je možné jej libovolně obarvit.
![]()
Objekt železniční přejezd, který lze propojit s přejezdem na kolejišti a tak ho ovládat ručně nebo pomocí povelů pro stavbu cesty.
![]()
Objekt s popisným textem. Lze mu měnit barvu i font.

Objekt seznamu vlaků (např. vlaků na určitém traťovém úseku). Čísla vlaku lze do seznamu vkládat různými způsoby - např. položením vlaku na určitou kolej (provádí Správce vlaků), projetím kolem zadaného čidla, povelem při tvoření vlakové cesty atd., podrobnosti najdete v dalším textu.
![]()
Objekt rušení vlakové cesty. Pokud máte tento objekt položen a dáte pokyn k rušení vlakové cesty, pak se čas zbývající do konce rušení zobrazí právě zde. Objekt dokonce dovoluje současně zobrazovat průběhy více rušení. Chcete-li zobrazovat více než nabídnuté tři rušení, protáhněte objekt dolů.
![]()
Objekt nabídky vlaku se používá u vstupních bodů panelu - představuje nabídnutí vlaku ze sousední stanice. Objekt zobrazí číslo vlaku a posune stylizovanou otázku A?N k jeho pravému okraji, anebo umístí dotaz zcela vpravo a číslo k němu zleva přisune, pokud u objektu nastavíte příznak Zobrazovat vpravo.
![]()
Objekt směru jízdy na koleji. Má tři stavy (směr jízdy jedním nebo druhým směrem a nenastavený směr). Spolupracuje s povely pro nastavení traťové cesty i s autoblokem.
![]()
Prostor vyhrazený pro vypisování informací o vlaku nebo koleji. Pokud ukážete na určitou kolej a použijete kláves F1 nebo F2, zobrazí se v tomto objektu informační text popisující buď vlak na dané koleji nebo přímo danou kolej.
![]()
Funkční tlačítko. Po stisknutí vyvolá určitou funkci; v současné době je k dispozici pouze funkce pro zobrazení příjezdů a odjezdů vlaků.
![]()
Objekt pro zobrazení hodin. Ukazuje čas a v závorce případné zrychlení času. V bublině nad objektem (po ukázání myší) se zobrazí datum. Do panelu lze vložit pouze jednou.
![]()
Objekt pro zásobníku povelů. Pokud není možné v určitém okamžiku vykonat zadaný povel pro postavení cesty, ukládá se do tohoto zásobníku, kde je připraven k okamžitému provedení, jakmile pominou okolnosti tomu bránící.
S jednotlivými objekty lze manipulovat jednak tak, že se uchopí levým tlačítkem myši a přenáší se, anebo tak, že se objekt vybere (myší, klávesou Tab) a posouvá se šipkovými klávesami.
Některé objekty (rovná kolej, stavba) zobrazí při svém výběru žluté ouško. To slouží ke změně rozměru objektu a lze jím pohybovat buď myší, nebo šipkovými klávesami za současného držení klávesy Shift.
Důležitou vlastností všech objektů na panelu je to, že mezi jednotlivými objekty neexistuje žádná vnitřní vazba. Mimo jiné to znamená, že objekty, které na panelu leží vedle sebe, o sobě navzájem neví. Veškeré propojení je třeba explicitně definovat při další výstavbě panelu, a to jednak zařazováním příslušných objektů do popisu povelů pro stavbu vlakových cest, tak do ošetření vlakových úseků mezi čidly.
Pro snazší a jemnější manipulaci s objekty slouží lupa. Lze ji zapínat a vypínat klávesou F5, a to pouze v režimu objektů. Oblast zvětšení je na panelu označena tečkovaně:
Zvětšení lupy lze měnit posuvníkem vpravo nahoře, a to v rozsahu 2-10x. Zapnutím mřížky se zobrazí tečkovaný rast, který slouží především k přesnějšímu zarovnávání objektů.
Okno lupy může pomocí myši měnit svoji velikost a podle toho se mění i velikost sledované oblasti na panelu.
Lupou lze posouvat jednak levým tlačítkem myši za současného držení klávesy Alt nebo pomocí kláves se šipkami spolu s klávesou Alt.
Nad panelem lze vybrat novou oblast zvětšení tak, že přidržíme klávesu Alt a levou myší oblast označíme.
Pro snazší manipulaci s objekty jsou možné některé úkony myší přímo nad jejich zvětšeným obrazem v lupě. Jde především o výběr (jednoduchý i násobný) a jeho rušení. Taktéž lze použít šipkové klávesy pro posouvání a další manipulaci s objekty.
Vstup do kolejiště
Existuje několik způsobů, jak vlaky vstupují do kolejiště. Obecně vlaky v určitou dobu na určité místo (kolej) vkládá Správce vlaků, a to podle údajů v jízdním řádu (soubor *.jzr). K tomu mu slouží běžné povely programu Železnice (CNT_LOADTRAIN), takže nic nebrání tomu, aby podobnou činnost vykonávaly i jiné aplikace.
Aby příjezd vlaků ze sousední stanice vypadal na panelu reálně (tj. vlak se ohlásil, byl nabídnut, mohl být přijat, ale také odmítnut - pak by proti němu mohl být po jednokolejné trati odeslán jiný vlak atd.), je vhodné sousední stanici simulovat jako tzv. “staniční pahýl“:
Jde o maximálně zredukovanou sousední stanici tak, aby na ni bylo možné zdánlivě simulovat plnohodnotný provoz. Na vstupní kolej „pahýlu“ je vkládán nový vlak Správcem vlaků a naopak na výstupní koleji je odjíždějící vlak odebírán. Kolejová vidlice tak umožňuje i případné minutí vstupujícího a vystupujícího vlaku.

Obě návěstí (s1 a s2) i výhybka (v1) jsou ovládány z panelu pomocí (obvykle) skrytých objektů. Na vstup vlaku reaguje objekt nabídky vlaků, který (je-li vlak přijat) sestaví cestu na trať (návěstí s1 a výhybka v1). Je-li vlak odmítnut, bude dotaz opakován za 5 minut. Pokud je trať obsazena jiným vlakem, je při přijetí našeho vlaku cesta periodicky testována, dokud se neuvolní.
Cesta opačným směrem je pak obvykle stavěna od výjezdového návěstí stanice (nastaveny jsou přitom mimo jiné návěstí s2 a výhybka v1). Čidlo s3 pak ohlašuje uvolnění celé cesty odjíždějícím vlakem. Jakmile odjíždějící vlak dosáhne konce výstupní koleje, je o tom zpraven Správce vlaků, který vlak z kolejiště odstraní.
Délka vstupní a výstupní koleje by měla být alespoň dvakrát větší než největší předpokládaná délka vlaku.
Dvoukolejná trať
Je-li vstupní trať dvoukolejná, není nabídka vlaku nezbytně nutná, je však možná. Příjezdová (vstupní) kolej vlak automaticky převezme, ohlásí v seznamu přijíždějících vlaků a o jeho vpuštění do stanice rozhoduje až vjezdové návěstí. Důležitou podmínkou je, že uspořádání panelu nedovoluje jízdu po nesprávné koleji.
Dvoukolejná trať s jízdou po nesprávné koleji
Má-li se na vstupní dvoukolejné trati dovolit provoz po nesprávné koleji, je třeba umístit na vstupní kolej staniční pahýl.
Základní postup při vytváření panelu
Při vytváření panelu pro Dispečer 2 existuje určitý postup, který je záhodno dodržet:
Vytvoření kolejiště v programu Železnice
Vytvoření panelu v programu Dispečer 2
Vytvoření vlaků a jízdního řádu pro program Správce vlaků
Vytvoření kolejiště v programu Železnice
Návrh a položení orientačních bodů
Návrh a položení orientačních bodů
Na začátku je hrubý náčrt vedení kolejí, stanovení významných bodů (míst) a určení jejich souřadnic. Výchozím zdrojem jsou různé plánky, mapy (GoogleMaps, www.mapy.cz), letecké či družicové snímky, vlastní i cizí fotografie. Jako vhodné orientační body poslouží křížení kolejí se silnicemi, výrazné stavby (mosty, osamělé budovy), vodní toky apod. Vzhledem k vlastnostem programu Železnice je výhodné stanovit jako výchozí bod ten, který bude na kolejišti co nejvíce vlevo a nahoře, a jemu přiřadit nulové výchozí souřadnice. V dalším kroku se pak přepočtou souřadnice ostatních významných bodů k tomuto počátku a umístí se na plochu budoucího kolejiště povelem Editace/Vložit místo. Doporučené body:
Skvělou pomůckou pro kladení orientačních bodů se mi stal program Ortomapa. Nová (druhá) verze využívá volně dostupné mapové podklady, takže bylo možné dát ji volně k dispozici.
Z běžných fotografií lze vypočíst důležitý údaj: vzdálenost kolejí ve stanici - nemusí totiž vždy odpovídat předpisům a je proto vhodné jej určit jinak. K dispozici je totiž velmi spolehlivá jednotka míry: rozchod kolejí (normální rozchod je 1435 mm). Popis výpočet naleznete zde.
Při pokládání kolejí se vychází z výchozího bodu směrem nejlépe vpravo a dolů (ostatní směry jsou pochopitelně taky přípustné, ale doporučený postup má blízko ke způsobu psaní textu a je proto nepřehlednější). Dobrá předzpracovaná předloha na papíře je nezbytná - pozdější rozsáhlejší zásahy do kolejiště jsou často značně obtížné.
Pokud byly sejmuty jako orientační body začátky oblouků, obsahuje Železnice šikovnou pomůcku: automatické propojení koleje s místem. Postup je jednoduchý - levá myš se stiskne nad spojovacím ouškem předešlé (obvykle rovné) koleje a pak se přesune nad příslušné místo, které označuje konec napojovaného oblouku. Po puštění myši se odpovídají oblouk vloží včetně další rovné koleje.
Budovy v kolejišti plní pouze ilustrativní funkci a lze se bez nich obejít. V současné verzi Železnice jsou budovy znázorněny barevnými obdélníky, které pouze prostor pro budovy vymezují. Později je ale bude možné vyplnit příslušným třírozměrným objektem.
Signály, mezi něž spadají různá návěstí, čidla a označení stanic, jsou pro činnost panelu nezbytné. Jejich prostřednictvím Strojvůdce 2 řídí pohyb vlaků po kolejišti a Dispečer 2 se pomocí nich dozvídá o poloze těchto vlaků.
Nejsnazší je položení viditelných návěstí, zvláště pak těch, které reálně existují i ve skutečné předloze. Je navíc dost pravděpodobné, že pro potřebu panelu bude třeba si pro zvolenou stanici některá návěstí “přivymyslet“ - např. ve stanici Frýdek-Místek je to návěstí S2 a našly by se i další.
Aby vlaky poznaly, že vjíždí do stanice, je nutné osadit všechny vjezdové koleje signálem stanice. Bez nich by Strojvůdce 2 nevěděl, zda zde má vlak zastavit.
Při vlastní stavbě panelu vyvstane časem nutnost osadit kolejiště dalším typem signálů - čidly. Pomocí nich se totiž panel dozvídá o poloze vlaku. Čidla vlastně fungují jako počítače náprav (ve skutečnosti počítají celé vozy). Vhodným uspořádáním obvykle simulují kolejové obvody. Jako čidlo může zároveň sloužit kterýkoliv běžný signál.
Opakovaným problémem je správné osazení nástupiště, u kterého se motorový vlak obrací a po chvíli odjíždí zpět. Pokud nejsou návěstí správně umístěny, chová se vlak nevyzpytatelně (např. okamžitě odjede, jakmile přijel):

S1 je odjezdové návěstí, S2 označuje konec koleje. Vlak přijíždí ze směru od S1 a zastaví u návěstí pro konec nástupiště N2. Zde se otočí (je to motorová souprava, takže pouze změní směr jízdy) a pak čeká na dobu svého odjezdu. Do té doby se řídí návěstím N1, nastavení S1 jej neovlivňuje. To bere na vědomí až po čase odjezdu.
Vytvoření panelu v programu Dispečer 2
Nový panel se založí tak, že se spustí příkaz Soubor/Načíst panel a po vyhledání adresáře pro uložení se zadá vhodné jméno nového panelu. Ten se tímto vytvoří a je připraven ke stavbě podle následujícího postupu:
sestavení schématu kolejiště z objektů
definice sledování průjezdu, čidla
sestavení schématu kolejiště z objektů
Je dobré si schéma budoucího panelu nejprve nakreslit na papíře. Člověk tak získá přehled o vzájemných proporcích a rozměrech, takže později nemusí všechno přestavovat.
Podobně jako u kolejiště je nejvhodnější postupovat zleva doprava a shora dolů. Na nástrojové liště se vybere požadovaný objekt, uchopí se myší a přesune na potřebné místo. Pro jemnější přesuny pak lze použít klávesy se šipkami. Pokud se zároveň přidrží klávesa Ctrl, pak je pod objektem zobrazena bublina s informacemi o objektu, zvláště pak o jeho okamžité poloze a rozměru.
Současným držením klávesy Ctrl a vybíráním objektů levou myší lze vybrat více objektů najednou a pak je např. najednou posunout.
U některých objektů (koleje, popisy, seznam vlaků, nabídka vlaků, informace o vlaku, stavby) lze měnit i jejich rozměry. K tomu slouží žlutá uchopovací ouška. Pro jemnou manipulaci jsou tu pak šipkové klávesy, přičemž se musí zároveň držet klávesa Shift.
Konečným úkonem je spuštění kontrolních testů Panel/Test kolize jmen a Panel/Test propojení, které ověří, zda mají všechny objekty jednoznačnou identifikaci a zda všechny odkazují jednoznačně na odpovídající objekty v kolejišti.
Jeden z hlavních úkolů panelu je vytváření vlakových cest na kolejišti. V praxi to znamená, že se ověří, zda odpovídající kolejový úsek je volný (není na něm žádný vlak, ani se žádný na něj nechystá vjet), přehodí se požadovaným způsobem výhybky a nakonec, je-li vše splněno, přestaví se návěstí do polohy volno. Dispečer 2 to provede tak, že po označení příslušné cesty použije této cestě přiřazenou posloupnost objektů, nad kterými provede požadované akce. Těmto předdefinovaným datům se zde říká povel pro vytváření vlakové cesty, zkráceně budeme hovořit o povelu.
Po položení objektů je tedy třeba nadefinovat tyto povely. K tomu slouží režim povelů. Postupuje se tak, že se nejprve označí vlaková cesta - levou myší se stiskne objekt šipka (návěstí) jako začátek cesty a pak objekt představující kolej (obvykle před dalším návěstím) jako konec cesty. Oba objekty se zobrazí v seznamu povelu:

Pak následuje označení všech objektů, které se nějakým způsobem podílí na této vlakové cestě:

V seznamu jsou u každé položky uvedeny tzv. příznaky povelu, které říkají, jaké úkony mají být nad jednotlivými objekty provedeny. Ale POZOR! Příznaky uvedené v hlavičce se mění podle typu objektu, který je právě vybrán. Např. u prvního výše uvedeného obrázku je vybráno návěstí, u druhého pak výhybka. Význam jednotlivých příznaků je tento:
Příznak T znamená, že objekt bude testován, není-li součástí jiné cesty a nestojí-li na něm vlak.
Příznak ŘS označuje řídicí signál pro obousměrný autoblok. Nastavením tohoto signálu na volno dochází k otočení směru jízdy v autobloku a je povinností řídicího panelu zajistit, že trať je volná. Vlastní obsluha autobloku nedokáže tuto skutečnost určit.
Příznak PŘ říká, že příslušný signál je předvěst k jinému signálu, a tudíž nemá stav stůj. V praxi je ale lepší předvěsti do povelů nezařazovat a raději využívat obsluhy pomocí aplikace Správce signálů.
Příznaky VL a VP se týkají pouze výhybek a ukazují, jak mají být přehozeny (VL - vlevo, VP - vpravo).
Příznaky PL, PP, ZL a ZP se týkají pouze křižovatkových výhybek a ukazují, jak mají být přehozeny (PL - přední část vlevo, VP - přední část vpravo, ZL - zadní část vlevo, ZP - zadní část vpravo).
Příznaky SS (signál stůj), SV (signál volno) a SO (signál omezená jízda) zase ukazují, jak má být nastaveno návěstí.
Příznak PD se může nastavit u každého objektu, který souvisí s nějakým kolejovým prvkem. V praxi je však využíván jen výjimečně - obvykle tehdy, je-li cílová kolej tvořena z více částí. Pokud by na nich stál vlak, nedovolily by tyto objekty postavit na takovou kolej posunovou cestu, protože obecně je posun dovolen jen na obsazenou cílovou kolej. Použitím uvedeného příznaku se posun dovolí i na jiné koleje.
Příznak PC lze nastavit jen u cílové koleje povelu. Označuje přípravu cesty a jeho nastavení znamená, že pokud je cílová kolej obsazena vlakem, pak se požadovaná cesta pouze připraví (přehodí se výhybky apod.) a čeká, dokud vlak cílovou kolej neopustí. Připravená cesta je označena tmavě zelenou barvou. Pokud je vybraný objekt přejezd, pak se podobným způsobem cesta připraví a postaví se až poté, co je přejezd uzavřen (např. blížícím se vlakem nebo na ruční pokyn).
Příznak PU znamená přejezd uzavřít. Při spuštění povelu se přejezd začne zavírat, přičemž se vlastní cesta postaví až po jeho uzavření.
Objekty, které budou bezprostředně součástí vlastní cesty (povel může pracovat i s objekty mimo cestu), mají nastavený příznak VC. Po vytvoření cesty se tyto objekty zbarví zeleně.
Pokud je naopak žádoucí, aby povel nějaký objekt vizuálně neovlivňoval, nastaví se mu příznak N (nezobrazovat).
U některých cest je užitečné, když lze jako cílové označit více objektů. Příklad: trať je tvořena více bloky, takže z hlediska ovládání je snazší, když ukážeme při stavění cesty na kterýkoliv z nich. Toho lze dosáhnout tak, že jako hlavní cílovou kolej použijeme první blok trati, pak myš stiskneme nad cílovou kolejí v hlavičce dialogu a na panelu postupně označíme další cílové koleje (objekty):
I když každá vlaková cesta představuje do značné míry izolovaný celek, v určitém smyslu na sebe cesty navazují, a to tím, že mezi sebou přenášejí číslo vlaku, který se vyskytne na první z nich. Z tohoto důvodu je třeba v rámci každé cesty definovat objekt, který leží před ní a za ní. K tomuto účelu slouží tlačítka Před a Za:
Vybrané tlačítko zůstane zamáčknuté a myší je pak možné na panelu označit odpovídající objekt.
Následující dva obrázky ukazují nejtypičtější nastavení vlakových cest:
Typické nastavení povelů pro stavění cesty z odjezdového návěstí na trať

Typické nastavení povelů pro stavění cesty z vjezdového návěstí na staniční kolej
Protože ruční označování cest může být na rozsáhlejších panelech velice pracné, je k dispozici funkce automatické generování cesty. Funkce je zapnuta v režimu povelů a aktivuje se jednoduše tak, že se označí výchozí šipka a pak cílová kolej. Generátor se na základě vzájemné topologie jednotlivých objektů pokusí vyhledat vhodnou cestu. Ve většině případů bývá úspěšný a navrženou cestu lze bez úprav použít. Existují však situace, kdy generování selže. Jde obvykle o tyto případy:
Selže-li generování, nezbývá než cestu sestavit ručně, a to výše popsaným postupem.
Po vytvoření všech povelů panelu je vhodné spustit test Panel/Test povelů, který ověří, zda všechny povely jsou tvořeny platnými objekty, které se odkazují na platné objekty kolejiště a komunikují s nimi.
definice sledování průjezdu, čidla
Zatímco povely představují na panelu odchozí signály z panelu na kolejiště, opačným směrem přicházejí informace o dění na kolejišti, především pak údaje o polohách jednotlivých vlaků. Je třeba si uvědomit, že panel nemá (na rozdíl od různých simulačních programů) žádné údaje o okamžité poloze vlaku (tedy stejně jako ve skutečnosti), nýbrž se o vlacích dozvídá jen tehdy, míjí-li tyto na trati nějaký senzor, čidlo. Panel proto musí zaznamenat, kdy vlak začal čidlo míjet, kdy skončil a kterým směrem. Podle toho může určit, který vlakový úsek na panelu má být označen jako obsazený a kdy jej vlak zase opustil.
Z technického hlediska se ukázalo vhodnější nedefinovat na panelu kolejové úseky oddělované čidly, ale naopak jako základ vzít jednotlivá čidla a ty obložit úsekem před ním a za ním (orientaci je nutné striktně dodržet, jinak panel nemá možnost správně rozlišit, zda vlak na úsek vjíždí, nebo jej opouští). Důležité je pak si uvědomit, že čidla nepředstavují na panelu (obvykle) žádný objekt (jsou to objekty v kolejišti), zatímco kolejové úseky jsou na panelu reálné objekty (které naopak nemají přímou vazbu na objekty kolejiště - nepotřebují to). Pro lepší názornost je tu obrázek:

A takhle příslušný úsek vypadá na kolejišti (obarveno pro lepší názornost):

Pro označování čidel a kolejových úseků slouží režim čidel. V něm je nad panelem zobrazen dialog se seznamem obsluhovaných čidel:
Postupuje se následovně:
Je-li panel sestaven, pospojován s objekty kolejiště, vybaven povely a ošetřen čidly, nastává fáze testování. K tomu slouží testovací režim, který umožňuje vkládat do kolejiště na různá místa vlaky a nechávat je projíždět přes testovanou oblast stanice. Postup je následující:

Vytvoření vlaků a jízdního řádu pro program Správce vlaků
Poslední fází je zahájení provozu, k čemuž slouží režim provozu. Před tím je ale nutné vytvořit potřebné vlaky a pro ně jízdní řád.
K sestavování vlaků slouží program Organizátor. V něm se otevře větev Vlaky a vybere poslední položka přidat vlak. V dialogu pro sestavování vlaku se pak potřebný vlak sestaví, pojmenuje a uloží.
K sestavování jízdního řádu rovněž použijeme program Organizátor. Otevře se větev Jízdní řády a vybere poslední položka přidat jízdní řád. V dialogu si sestavíme jednoduchý pro jízdní řád s následujícími daty:
Název: První pokus
Číslo
vlaku: 13984
Typ: MOs
Soubor: D3.vld
Začátek: 7:11
Konec: k1
Kolej/od
začátku/směr/st.: k36/500/-/+
Rychlost: 40
Zastavit: Frýdek-Místek 7:12-7:20
Zastavit: Baška 7:28-7:30
Nastavení ostatních položek není pro testování nezbytné.
Na závěr si zkusíme sestavit jednoduchý panel. Jako předloha nám poslouží jednoduché kolejiště, jehož sestavení je popsáno zde. Předpokládá se, že bylo uloženo pod názvem První pokus.trd a bylo opatřeno všemi náležitostmi včetně návěstí. Další postup je následující:





Naposledy změněno 14-09-17